Au pair v USA, letuškou v Dubaji

Míša nám v rozhovoru prozradí nejen to, proč se rozhodla odletět do USA a pracovat, jako au pair, ale popíše nám také, jak probíhá výběrové řízení pro Emirates, kolik zemí procestovala a zodpoví nám spoustu dalších zvídavých otázek

Míšo, kdy a proč si se rozhodla, že odjedeš do USA pracovat, jako Au  pair?

Už dlouho před tím než jsem odjela do USA, jsem se chtěla naučit pořádně anglicky, a tak jsem hledala cestu, jak si tohle přání splnit. Nejdříve jsem přemýšlela výhradně o jazykových kurzech v Austrálii nebo v Anglii, ale jazykový kurz stojí opravdu hodně peněz a vše okolo, jako například ubytování, si musíte zajistit sami. Potom jsem narazila na Au-Pair program a velice mě to zaujalo, tak jsem si řekla, že to zkusím.

Proč teda zrovna USA? Jako au pair lze přece vycestovat i do Anglie.

To určitě dá, ale jako obrovský plus jsem u Amerického programu viděla to, že jste povinni chodit na kurzy (je na Vás na jaké) a splnit určitý počet hodin. To naplnilo moji prvotní představu jazykového kurzu. Takže jsem potom chodila do školy téměř celý rok. A taky to, že v programu musíte zůstat minimálně rok, je hodně komplikované se sbalit za 3 měsíce (protože se vám stýská po domově) a odjet.

Jak probíhaly přípravy před odletem?

Příprav bylo hodně a trvalo to hodně dlouho. Prvotně je nutné se zaregistrovat u české agentury (Student Agency nebo Coolagent) a ta vás propojí s agenturou v USA. Tomu samozřejmě předchází hodně papírování, potvrzení, razítek, referencí atd. Ať už od zaměstnavatelů, doktorů nebo rodin, kterým jste kdy hlídali děti. Americká agentura potom na základě všeho vytvoří profil a vy jste viditelní pro rodiny a ty vás můžou kontaktovat. Je to jednostranná záležitost. Pouze rodiny mají možnost si vybírat a kontaktovat vás. Vy je samozřejmě můžete odmítnout, pokud se vám rodina „nelíbí“.

Jak si jsi sedla s rodinou a dětma?

Naprosto perfektně. Jsem přesvědčená, že jsem měla obrovské štěstí. Byla to první rodina, která mě kontaktovala, Skype nám moc nevyšel, kvůli špatnému spojení a vyměnily jsme si všehovšudy pár emailů. A přesto bych zpětně neměnila. Když jsem přiletěla, holkám bylo 7 a 10 let, takže jsem fungovala spíš jako taxi, s mladší jsem dělala úkoly a samozřejmě jsem jim dělala snídaně a večeře. Přes den byly ve škole a o víkendech jezdila celá rodina do víkendového domu na Long Islandu, takže jsem měla i spoustu volného času a mohla chodit do školy nebo dělat jiné věci. Za plus taky považuji to, že matka byla Američanka a otec Brit, takže z hlediska angličtiny jsem si procvičila dva přízvuky.

15943138_10210420022315517_232864049_o

Po ukončení programu si se hned vrátila domů nebo si ještě cestovala?

Po skončení prvního roku (lze prodloužit až na dva roky) má člověk ještě měsíc otevřené vízum na to, aby mohl cestovat po USA. To, že se ještě někam pojedu podívat, bylo jasné, jen jsem docela dlouho vymýšlela kam. Nakonec za mnou přiletěl přítel a letěli jsme na Havaj. Už během mého Au-Pair roku jsme se vydali na menší road trip po západě USA a můžu říct, že jak Havaj, tak západ USA jsou úžasné. Příroda USA je neskutečně rozmanitá a určitě stojí za to se tam podívat.

A jak probíhal návrat domů do Čech?

Návrat zpět do Čech nebyl snadný. Za rok přilnete k rodině a uděláte si nové přátele. Ze dne na den vše potom opustit s tím, že nevíte, kdy se dostanete zpátky, není vůbec jednoduché. Chvíli mi trvalo, než jsem se z toho dostala. Našla jsem si tady práci a myslela si, že už nikam nepojedu. Ale za nedlouho se ten cestovatel ve mně probudil znovu a já začala přemýšlet, jak a kam znovu vycestovat. Tentokrát jsem to ale chtěla pojmout trochu jinak. Vidět víc míst, poznat víc kultur a vydělat si také nějaké peníze. Pro Au-Pair je to totiž opravdu jen kapesné.

Potom jsem narazila na inzerát letecké společnosti Emirates, že nabírají cabin crew (letušky a stevardy), tak jsem si o tom začala zjišťovat víc a zjistila, že by to byla dobrá kombinace všeho, co jsem chtěla.

Můžeš nám popsat, jak probíhalo výběrové řízení pro Emirates?

Výběrové řízení se jmenuje Open day nebo Assessment day. Rozdíl je v tom, že na Open day může s životopisem přijít kdokoli. Na Assessment day jste pozvání na základě internetové přihlášky. Já šla na Open day, jelikož byl poměrně za chvíli po tom, co jsem inzerát našla.

Obě tyto výběrové řízení trvají dva dny a první den se skládá z několika částí. Odevzdání životopisu, povídání o společnosti, skupinové úkoly, řešení problémů a test z anglického jazyka. Samozřejmě celé výběrové řízení je v angličtině. Většinou, po každé části, se ten, kdo výběrové řízení vede, s několika lidmi rozloučí. Na začátku dne nás bylo asi 60, na konci 14.

Druhý den jsou individuální pohovory. Myslím, že každý z nás na něm strávil cca 45 min. Potom jsme čekali cca 14 dní až 3 týdny na vyjádření. Ze 14 nás vzali 5.

Jak probíhal tvůj klasický „letuščí“ den ?

Jelikož jsem se snažila před každým letem alespoň něco naspat, tak jsem vždy vstávala cca 5 hodin před plánovaným časem odletu. Když jsem šla na turnaround (let tam a zpátky, nezůstává se v destinaci), tak jsem mohla i trochu déle, jelikož nebylo nutné si balit kufr. Make-up, vlasy, obléknout se do uniformy a něco sníst, potom, minimálně 3 hodiny před plánovaným časem odletu, musí být posádka na centrále a začíná se breefing, kde vedoucí letu (seniors) zkontrolují všem doklady, dělá se grooming check (kontrola uniformy, make-upu, vlasů…prostě celkově toho, jak člověk vypadá. Tedy toho, jak reprezentuje společnost.) a poslední přichází na řadu safety and security questions (jedna náhodná otázka pro každého z hlediska bezpečnosti letu, vybavení letadla nebo krizových situací). Také kapitán letadla podá pár informací o letu. Pak se odjíždí k letadlu, kde je třeba být min. 2 hodiny před odletem.

Cabin crew letadlo neuklízí, pouze připraví, co je třeba na let, a také se dělá takzvaný safety and security check (jedná se o patnáct minut, ve kterých každý kontroluje jak svoji přidělenou část letadla, tak jeho bezpečnostní vybavení). Když je vše připravené, mohou začít chodit cestující.

Dál to záleží na tom, kam se letí. Pokud je to turnaround (let „na otočku“), tak když se doletí do destinace a cestující vystoupí, přijde na řadu úklid letadla, což vždy dělá uklízecí četa v dané destinaci, opět se vše připraví na let a letí se zpět. V případě, že se jedná o layover (let, kdy posádka zůstává v dané destinaci po určitý čas), tak po posledním cestujícím vystoupí i posádka a z letiště má zajištěný transport do hotelu. Tam zůstává různě dlouho. Záleží to na více okolnostech – délka letu, počet letů do dané destinace denně, dohoda mezi zeměmi atd. Většinou je od od 24 do 72 hodin. Potom se letí zpět do Dubaje, kde má Emirates základnu.

15941559_10210419920952983_1560687926_n

Kolik zemí si procestovala a kde se ti líbilo nejvíc?

Nevím, jestli je úplně fér odpovídat „kolik zemí jsem procestovala“, protože jiní cestovatelé toho z určité země vidí daleko víc. Většinou jsem totiž byla v hlavním městě nebo v okolí. Ale už z toho si člověk udělá určitý obrázek, ochutná místní kuchyni, dostane se do kontaktu s místními lidmi. Takže za ten rok jsem stihla navštívit 27 míst, z toho 21 zemí.

A když se zamyslím nad tím, kde se mi nejvíc líbilo, tak mi naskočí Seoul (Jižní Korea) – kvůli jídlu, které bylo opravdu výborné. Potom malý ostrov blízko Madagaskaru – Mauricius, kde to bylo trochu jako v ráji. Nádherná příroda Kapského města v Jižní Africe. A určitě Japonsko, kde jsem byla na 8 dní navštívit kamarádku a zůstávali jsme celou dobu buďto u jejích kamarádů nebo příbuzných. Takže jsem byla neustále ve spojení s Japonskou kulturou a zvyky. To byl určitě super zážitek.

Ale dostala jsem se i do míst, ze kterých jsem taky měla velmi silný pocit, ale jiného charakteru. Nejsilněji na mě zapůsobila Kalkata (Indie). Člověk najednou vidí život, jak ho tady u nás v Čechách neznáme, a doufám, že nikdy nepoznáme. Obrovskou chudobu, kontrasty v podobě miliard lidí žijících doslova na ulicích a pod mosty a vedle toho obrovské billboardy s reklamou na nejnovější mobilní telefony. Taky jsme měli příležitost navštívit dětský domov při Domu Matky Terezy a po nějaké době, když se člověk dostane z toho šoku, že jen minimum dětí je tam „kompletních“ (nechybí jim žádná končetina, nemají žádnou vývojovou vadu), tak si to vlastně začne docela užívat, protože vidí, že se vlastně, navzdory všemu, mají dobře.

Osobně si myslím, že je dobré vidět i to – ne tak krásné – protože si potom uvědomíme, co máme a víc si všeho vážíme. Jsem tedy moc ráda, že jsem se díky práci letušky měla možnost do těchto míst dostat.

Co by si vzkázala těm, kteří uvažují nad tím stát se au pair nebo letuškou?

Au-Pair, letuška, pokojská, sběrač ovoce, studium, pomocná práce v kuchyni nebo cokoliv jiného. Je naprosto jedno, pro jakou práci se člověk rozhodne. Důležité je, že sebere odvahu vyjet za hranice naší republiky, nechá tady všechno, co zná a má rád a půjde do totálního neznáma. Život v zahraničí je obrovská zkušenost, která, i když to tak někdy nevypadá, vám může jen něco přinést a naučit vás spoustu věcí, které se tady doma nenaučíte. Takže bych určitě všem vzkázala, že pokud mají tu příležitost, tak ať do toho určitě jdou. Začátky nebudou snadné a přijdou chvíle, kdy budete mít chuť se na všechno vykašlat a jet domů, ale pokud vydržíte, tak potom sami uvidíte, že vás ta zkušenost změnila.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s