Road trip 3.týden – Francie po stopách historie

16. den

Probouzíme se a sluníčko opět pořádně paří, proto se místo náročného treku v horách rozhodujeme pro méně náročnou variantu procházky v podhůří. Vyrážíme prozkoumat francouzský horský venkov. Soudružka navigace nám opět vybírá velmi krásnou cestu, která zpočátku vede skrze vinice a sady, poté nás zatáhne na horskou cestu, která se klikatí prudce do kopce a má šířku tak na auto a půl. Po cestě překonáváme i uzoučké mosty, šířkou tak akorát na jedno auto. Občas se jen tak tak míjíme s protijedoucím vozidlem. Výhledy na okolní krajinu jsou ovšem úchvatné. Už nám začíná kručet v břiše, a proto stavíme na plácku mezi loukami a užíváme si oběd s luxusním výhledem na okolní hory a vesničky. Poté popojedeme ještě tak půl hodinky a zastavíme ve vesničce, jejíž jméno jsem již úspěšně zapomněl a jdeme na průzkum okolí.

DSC_0030

Procházíme se po polních cestách mezi loukami a vesničkami a za jedním statkem opět nárážíme na známý medvědí česnek. Nevynecháme proto opět šanci obměnit náš jídelníček a bereme trochu na večeři. Pokračujeme dál a nacházíme louku plnou pampelišek s chmýřím, kde pořizujeme pěkné záběry. Kvůli hicu se ale Baddýskovi moc pózovat nechce, a tak mašírujeme ještě kilometr dál k malému jezírku. U jezírka se svalíme pod strom do stínu, odpočíváme a pozorujeme okolí. Místní mládež si zde dává rendez-vous a další chytají rybky. Škoda, že prut jsme nakonec nevzali. Sil máme již dost a tak se pomalu vracíme k autu.

Pokračujeme směr jih a v supermarketu po cestě kupujeme klobásky k večeři a nějaké to vínečko. Kolem šesté hodiny dorážíme do kempu, jak jinak než u jezera. Camping Du Lac se teprve chystá na novou sezónu. Pan recepční je ale pěkný šprýmař. Nejdřív se nás ptá, jestli jsme z Anglie, protože jsme do kempu vjeli vjezdem vlevo. Poté nám dává slevu na camping, za který si nakonec řekne jen 10 EUR bez účtenky (prej pro tu mojí pink hair lady). Po založení tábora opékáme klobásky a dáváme si vínko. Poté přijde na řadu ještě poslední kapka rumu. Unaveni a s plným bříškem spokojeně usínáme.

DSC_0104

17.den

Konečně vjíždíme do Provence. Soudružka navigačka opět opět vybírá velmi scénickou trasu, která nás zavádí do úzkého kaňonu. Kaňon je parádní, ale cesta opět opět velmi úzká. Jen na chvilku stavíme na odpočívadle a jdeme prozkoumat kousek kaňonu. Baddýsek se už méně bojí vody a brouzdá potůčky o sto šest. Jedeme dál.

Když vyjedeme z kaňonu, otvírá se před námi krásná provensálská krajina, plná levandulových polí. Levandulová pole jsou opravdu všude, v lokální kamenité půdě by snad nic jiného ani nevyrostlo. Máme akorát tu smůlu, že levandule jsou zřejmě posekané (a nebo možná ještě ani nevyrostly). Každopádně ani na jednom poli nejsou květy.

DSC_0133

Levandule sice nejsou, ale když dojíždíme k nádhernému městečku Roussillon, do očí nás praští rudé pole s vlčím mákem, takže musíme zastavit. Poté následuje prohlídka samotného městečka, které se tyčí na skalách okrové barvy. V 19. století se zde začal okr dokonce i průmyslově zpracovávat a všechny domy jsou s okolními skalami krásně sladěné. Pro fotografy je to pecka. Představte si okrové domy s barevnými okenicemi, okolo zelené stromy a keře, a k tomu nádherně modrá obloha s bílými mráčky. Po prohlídce městečka si dopřáváme kávu na náměstí.

DSC_0122

Dnes ještě přejíždíme do nedalekého Gordes. Gordes není již okrové, ale spíše zlatavě žluté. Město je ovšem celé zbudováné na skále a z jedné vyhlídky ho máme jako na dlani. Provence je poseté nádhernými městečky s typickými hrady a malebnými náměstími. Pro ty z vás, kdo sem pojedete, je ale Roussillon a Gordes nutnost.

Z Gordes popojíždíme asi půl hoďky do městečka L´Isle-sur-la-Sorgue, kde chceme zakepmit. Kvůli náročném programu v minulých dnech si zde dáme den volna.

DSC_0165

18.den

Tento den nikam nejedeme a zůstáváme ve stejném kempu. Píšeme tedy články, upravujeme fotky a procházíme se s Baddýskem u malé řeky za kempem. Před kempem stojí food truck, ze kterého to náramně voní, my jsme ale už po večeři, a proto si dopřáváme aslespoň sklenku bílého a spřádáme plány na další den.

DSC_0053

19. den

Dnes nás čeká papežské město Avignon. Do Avignonu dojíždíme asi za 45 minut a parkujeme zdarma na P+R parkovišti, které se nachází jen 15 minut chůze od centra. Z parkoviště jdeme po mostě přes řeku Rhónu a máme zde celé centrum jako na podnose i s mostem Saint-Bénezet, který má dnes jen čtyři ze svých původních dvanácti oblouků a končí uprostřed řeky. Most tvoří ikonu Avignonu a kvůli povodním a válkám byl mnohokrát v historii zničen a znovu opravován. Obyvatelé města ale nakonec na neustálé obnovování rezignovali a od roku 1668 zůstává nedokončený.

Od mostu míříme přímo do centra na hlavní náměstí, kde obdivujeme Papežský palác, který byl původně zamýšlený jako pevnost, a tomu také odpovídá jeho vzhled. Po prohlídce centra pokračujeme do podhradí, kde procházíme malebné uličky a slídíme po něčem levném k snědku. Nakonec nacházíme malé bistro, kde si dáváme dvojitý cheesburger za 4 EUR. Baštu si vychutnáváme na lavičce poblíž náměstí. Chvilku nám zpříjemňuje banda dredařů, kteří se svými psy okupují vedlejší lavičku, poslouchají techno, pijou k tomu pivo a něco pokuřujou. Baddýsek je tak unavený, že sebou praští do stínu a jejich psi ho vůbec nezajímají. Je to taková pohodička. Mezi námi a dredaři sedí na lavičce zdejší děda, ale zdá se, že techno mu vůbec nevadí. Nikdo nic neřeší a všichni si užívají slunečného dne.

DSC_0064

Dnes máme v plánu navštívit ještě Pont du Gard, snad asi nejznámější a největší římský akvadukt. Přijíždíme k němu snadno asi za půl hoďky, nicméně nepočítáme s tím, že budeme muset platit vstupné. Zdejší ceny nám tak trošku vyráží dech. Základní vstupné pro dospělého činní 8 EUR, je v tom sice zahrnuté parkování a ještě kraviny typu kina, muzea a podobně, koho to ale zajímá? My se chceme jen podívat na akvadukt. Kromě 8 EUR nabízí i další vylepšené tarify za 11 a 15 EUR, přijde nám to neuvěřitelné. Po menší debatě se ale rozhodujeme, že do toho půjdeme, protože si to nechceme nechat ujít, i když 16 EUR za dva lidi je docela darda pro náš rozpočet. Snažím se ale něco vymyslet a u pokladny alespoň vytahuji svoji studentskou kartu ze ZČU, která vypršela v roce 2011 a žádám studenstské vstupné. Paní s tím nemá problém, i když vůbec nemůže vědět, co je to za kartičku. Navíc prý kino dnes nefunguje, tudíž se dostáváme na celkovou cenu 11,40 EUR za oba, která je už přijatelná.

Samotný akvadukt nám vyráží dech, je prostě parádní. Pilíře ve třech řadách na sobě překonávají zařízlý kaňon říčky. Akvadukt byl postaven před více než 2000 lety a stavba trvala pouhých 5 let. Několik dalších pilířů, které už nevedou nad vodou byly ve středověku rozebrány na jiné stavby. Akvadukt obcházíme ze všech stan a děláme spoustu fotek.

DSC_0121

Po náročném dni dorážíme do zapadlého kempu v malé vesničce Vallabrègues, asi 30 km od Pont du Gard. Cena 20 EUR za kemp je super, akorát WIFI je placená, ostatně skoro jako ve všech francouzských kempech. Nemůžeme vás však ochudit o  příspěvek, a tak za 2,50 EUR pořizujeme hodinové připojení. Ačkoliv jsme pod anténou, internet moc rychlý není a tak stíháme jen dát online článek s fotkami a přidat příspěvek na facebook.

20. den

Dnes bychom měli konečně na naší trase natrefit na moře. Naším cílem je městečko Saintes Maries de la Mer, které leží v oblasti Camarque. Tato oblast je proslavená svými mokřady plnými ptáků a také býčími zápasy. Paní v předchozím kempu nás ale odrazovala, ať tam hlavně nejezdíme 24. a 25. května, kdy se v Saintes Maries koná Gypsy festival. Do města ale dorazíme o pár dní dříve,  takže jedeme. Nejdříve je ale v plánu dne historické městečko Arles.

DSC_0146

Popojíždíme opět jen kolem půl hodinky a nacházíme u řeky parkoviště za dobrou cenu 1 EUR za hodinu. Jdeme kousek po nábřeží, ale ruch nás hned vtáhne mezi úzké uličky. Dnes se zrovna konají trhy, no spíš je to blešák, kde se prodává všechno od starožitností, přes hadry, až po snowboard. Je to pěkná podívaná. Když se vymotáme ze změti uliček, zamíříme na místní náměstí, kde se nachází kostel a palác. Já hned prozkoumávám kostel zevnitř, Anetka nemá kostely v oblibě, tak spokojeně odpočívá s Baddym ve stínu.

Po náměstí přichází na řadu antické památky. Centrum Arles moc velké není a za chvilinku narážíme na pozůstatky římského amfiteátru. Divadlo vypadá zajímavě, jen ho dle mého vkusu hyzdí moderní pódium vystavěné uprostřed jeviště. Od amfiteátru míříme k aréně, která patří mezi 20 největších a bejde se do ní asi 25 tisíc diváků. Aréna byla ve středověku dokonce přestavěna na opevněné město. Uvnitř stály domy a na aréně přibily obranné věže. Od dob renesance ale postupně docházelo k úpravám do původní podoby a dnes toto období připomínají jen zbytky věží.

Když dokončíme obhídku centra, vracíme se zpět na parkoviště, kde se rozhodneme vybalit ve stínu naší polní kuchyni. Nikdo v okolí neočumuje a my si v klidu vychutnáváme výbornou polévku z paprik vytuněnou sušeným salámkem. Po obědě pokračujeme konečně k moři.

DSC_0258

Cesty celé oblasti jsou vedeny skrze mokřady a všude podél cest můžeme vidět stáje a ohrady s bílými koňmi, které jsou pro Camargue typické. Už po příjezdu do města je jasné, že se tady něco bude dít. Všechny parkoviště a odstavné plochy jsou narvané karavany, obytňáky a vidíme dokonce i pár malovaných maringotek. Super kemp v centru města je samozřejmě nacpaný taky, takže smůlka a musíme popojet do 3 km vzdáleného kempu, který leží u pláže za městem.

Tento kemp je také moc pěkný, mají tu bazén a dokonce i posilku. No ale moc soukromí tu taky mít nebudeme. Máme radši kempy odstrčené od hlavních tras a památek, kde je málo lidí a které jsou i o dost levnejší. Tady ale jiná možnost není, protože se chceme alespoň trochu poprvé vykoupat v moři. Kvůli rómskému fesťáku jsou ale ceny v kempu jako v high season, a tak za naší bandu solíme skoro 34 EUR.

Po zabydlení jdeme hned okouknout pláže. Je tu jedna, kam smějí dokonce i psi, a tak míříme rovnou tam. Na pláži se opravdu prohání několik hafíků, někteří  aportují míčky házené do moře. Náš prďola se ale moc bojí vody a jako úspěch bereme, že si vůbec smočí tlapky. Já jdu vodu ale hned ozkoušet. No, je květen, takže to není žádné kafčo, ale v tom horku alespoň pěkné osvěžení. Kvůli Baddymu na sluníčku dlouho nezůstáváme a po první slané koupeli na naší cestě razíme zpět do kempu. U vstupu alespoň Baddyho osprchnu, což se mu moc nezamlouvá, ale nakonec je spokojený, že se zchladil.

DSC_0199-01

Po večeři jdeme omrknut západ slunce na pobřeží kousek dál od kempu. V mokřadech to se západem slunce ožívá. Ptáci pěkně rejdí a přidávají se k nim spousty žab, je to hotovej orchestr. U moře kotví výletní parník a v okolí se prohání spousta koček, které si sem chodí nacpat břuch, protože jim tu někdo servíruje v miskách granule. Baddýsek je z nich u vytržení.

21. den

Nasnídáme se a jdeme okouknout místní mokřady opačným směrem, než jsme šli minulý večer. Z jedené strany moře, z druhé mokřady plné volavek, racků a dalších zvěrstev. Jdeme pěknou prašnou cestou a užíváme si krásné výhledy, akorát komáři nás pěkně sajou, a já dokonce po cestě upálím dvě klíšťata, která mi lezla po noze chtíc okoštovat moji slaďoučkou krev. Pěkně to pálí a okolní voda je slaná, takže Baddýskovi dáváme pít z vlastních zásob.

Pokračujeme dál a nakonec je opravdu vidíme. Jsou tu plaměnáci, ikona oblasti Camargue. Pořizujeme spoustu fotek a já lituju, že jsem si nevzal objektiv k focení na dálku. Pozorujeme je, jak si ladně vykračujou v tom slaném nálevu nebo jak stojí na jedné nožce s hlavou zabořenou v peří. Je to nádhera. Pokračujeme ještě asi půl hodinky s tím, že bychom mohli dojít na dohled majáku, který byl vyznačený v mapce. Maják je ale v nedohledu a jelikož je kolem poledne, slunce neskutečne smaží. Majáky si ještě užijeme jinde, tak otáčíme a mašírujeme zpět k autu.

DSC_0250

Po cestě městem opět po očku pozorujeme cíkánské ležení a litujeme pejsky přivázané na řetezu u boudy. Romáci vypadají docela zabydleně. Někteří si přitáhli dokonce pračky, i když na těch pár dní nám to moc nejde do hlavy. Jsou napojení na vodu a tu odpadní vypouští pěkně přes chodník do kanálu.

Následně máme trošku trable se sháněním oběda. U jednoho marketu ve městě se nám nedaří nikde zaparkovat, a když se nám to konečně podaří poblíž druhého, zjišťujeme, že má zavřeno. Tak tady končíme a pokračujeme do další štace, městečka Le Grau du Roi s vidinou trochu levnějšího kempu. Po cestě natrefíme na Lidl, takže nakupujeme proviant. Za tu dobu, co jsem strávil v obchodě, se ale kapku přehřála soudružka navigace za čelním sklem a nechce se jí do provozu. Do města dorážíme v pohodě, ale pak je to trochu horší s hlednámí kempu. Nakonec nacházíme dokonce dva vedle sebe, stačí nám ale jen pohled do ceníku a musíme hledat jinde, protože cena je ještě vyšší než v Saintes Maries de la Mer.

DSC_0192

Intuitivně jedeme ven z města a koukáme po značkách na jiný kemp. Po chvíli slavíme úspěch a nacházíme kempík poblíž městečka Aigues Mortes, který je odstrčený od hlavních cest a vede k němu ještě asi kilometrová polňačka. Výsledkem je kemp uprostřed polí a luk, kde je kromě nás jen pár aut. Takové jsou nejlepší, máme spoustu souromí. Místo recepce jen stoleček s telefonním číslem. Hmm, tak volám a pomocí mé plynulé frangličtiny nakonec i přivolám paní, která tady tomu velí. Paní pořád něco mele a já spokojeně kývu hlavou. Výsledkem je cena krásných 14 EUR a místo faktury si nás zapíše do notýsku.

Ja to pořád říkám, že ty nejlevnejší kempy jsou nejlepší. Jako třešničku na dortu máme při večeři přelet hejna plameňáků přímo nad našimi hlavami.

DSC_0350

22. den

Dnes je v plánu další z památek UNESCO, a to nic jiného než Carcassonne. Nejdříve teda ale musíme pěkný kus popojet a okoušíme poprvé komfort francouzských dálnic. Mýto je celkem drahé a dělá cca 9 EUR na 100 km, ale za to máte tak každých 20 km odpočívadla s lavičkami a stoly schovanými ve stínu. Na odpočívadlech jsou čisté toalety s papírem a mýdlem. Docela pohodička. Na jednom takovém odpočívadle stavíme a vaříme kulajdu s vejcem opepřenou trochou francouzského sušeného salámku.

Celkem asi po dvou hodinách jízdy jsme v cíli a před sebou vidíme to panorma středověkého městečka obehnaného hradbami se spoustou vežiček, prostě pohled jako z obalu deskové hry Carcassonne. Parkoviště ve městě je dost drahé, proto se rozhodujeme rovnou zamířit do místního kempu. Cena 23 EUR je OK, takže rozkládáme náš bivak a jdeme pomalu na obchůzku města.

DSC_0328

Středověké dvojité opevnění je dokonale zachované a celkově se nám tu moc líbí. Anetka má dnes slíbené kapučíno, tak zaplouváme do kavárny na malém námestíčku vedle historické kašny a dáváme kávo-pauzu. Po kávě putujeme dále zpátky do historie skrze hradní uličky a po delším hledání konečně nacházíme místo z pohlednic, odkud můžeme vidět a fotit skoro celé opevněné městečko i s mostem. Plni dojmů v kempu grilujeme rybky a vychutnáváme další parádní zbytek dne naší cesty.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s