Road trip 5. týden – Portugalsko: pobřeží a města

30.den

Vyrážíme z Meridy a chceme dnes dojet k Atlantiku, abychom se v tom vedru mohli vykoupat. Merida leží nedaleko hranic a asi za půl hoďky poprvé v životě vstupujeme do Portugalska. Přímo na trase nám ale leží městečko Évora, které je také zapsáno na seznamu UNESCO. Rozhodneme se tu tedy na chvíli zastavit a jít město omrknout. U velkého akvaduktu nacházíme parkoviště, které je zdarma. Necháváme tu našeho Fouska a jdeme do města.

Évora není nijak veliká, ale památek je tu dost. Po chvilce dojdeme na hlavní náměstí, u kterého stojí pěkný kostel. Náměstí lemují domky s podloubími se spoustou restaurací a hospůdek. Z náměstí to bereme úzkou uličkou směřující do kopce. Hodně obchodů nabízí zboží z korku, který se v Portugalsku hojně pěstuje, nebo z jejich typické modré keramiky, kterou jsou obložené některé domy i kostely.

DSC_0120

Ulička končí u dalšího kostela, tentokrát většího, jenž navazuje na městské hradby. Vedle kostela se nachází krásný palác a také zbytky římského chrámu, který má ještě i nějaké sloupy. Z okraje náměstí se nám nabízí pohled do širokého okolí. Pokračujeme z kopečka dolů a vidíme další krásný palác. Palác je celý omítnutý na bílo, jen kolem oken a na rozích má obnažené kameny. Před palácem se nachází prostranství pokryté dlažebními kostkami. V rohu jsou pěkné kamenné sluneční hodiny a kamenná pohovka s modrými dlaždicemi. Neodolám a na chvíli se natáhnu. Tady naše prohlídka končí, scházíme dolů z centra a po obvodu městských hradeb se vracíme zpět k autu.

Po cestě k moři využíváme dálniční odpočívadlo, které nabízí stín a dřevěný stolek s lavičkami. Děláme si rozkroj: vaříme vejce na tvrdo, k tomu máme olivy, šunku, sýr a zeleninu. Baddy se opět stává místní atrakcí, když si ho začne fotit čínský zájezd. Jedeme dále, v plánu je dojet do kempu, který leží na okraji města Setubal. Kemp nacházíme snadno, jenže na recepci mi slečna sdělí, že kvůli renovacím otvírají až prvního července. Hmm, smůlka. Kousek odtud leží další kemp, jenže ten je v kopcích a ne u moře a my už se chceme dneska vykoupat. Podle mapy a konzultace se slečnou míříme tedy do 30 km vzdáleného kempu v městečku Sesimbra.

DSC_0147

Po drobné zajížďce kemp nalézáme, v navigaci je totiž jeho poloha zadaná chybně. Kemp teda neleží přímo na pláži, ale čert to vem. Je to prý asi dvacet minut pěšky, protože se městečko nalézá na malém útesu. Rychle stavíme stan a pelášíme k vodě. Když se vymotáme z vesničky, dojdeme do moc pěkného borovicového lesa. U vstupu do lesa nás vítá obří aloe. Na zemi mezi borovicemi je už písek a Baddýsek v něm vesele lítá. Po chvilce procházíme lesík a před námi se otevře pohled na oceán. My stojíme na málé skále, jenž je ale tak barevná od všech těch keřu a rostlin, které na ní rostou. Pláže se táhnou kam oko dohlédne na obě strany. Nad pláží se zvedají porostlé skály, sluníčko krásně svítí, jen občas nějaký človíček, je to prostě úžasný. Rychle se svlékáme a jdeme ozkoušet vodu. Silný vítr vytváří pořádné vlny, ve kterých radostně skáču a připadám si zase jako ten malý kluk, který na dovolené s rodiči ve Španělsku dováděl v moři.

DSC_0254

Baddymu se ale k vodě nechce a má z ní strach. Pomalu to s ním zkoušíme blíž a blíž, aby se taky trochu v tom horku osvěžil. Najedou přijde pěkná vlna, která nás spláchne všehny a Baddýs poprvé okusí mořskou vodu. Tak hrozné to zase nebylo. Voda je celkem teplá a tak blbnu, co to dá. Pak se vystřídám s Anetkou a lehnu si k Baddymu na deku. Nechceme být s Baddýskem na sluníčku moc dlouho, tak už to dnes balíme.

31. den

Playa Sesimbra je tak nádherná, že tu zůstaneme i dneska a nikam nejedeme. Kemp stojí asi 20 EUR, takže docela v pohodě, ale je plný kočiček. Ty Baddymu nedají spát a pořád je ve střehu a hlídá, kde se objeví. Na krátko jen zajedeme do města koupit pár věcí a stavit se někde na internet. Po návratu a obědě si to valíme opět na pláž.

DSC_0189 (2)

Baddy se od včera poučil a k vodě se vůbec nepřibližuje. My ho nenutíme a necháme ho odpočívat. Nás ale voda baví, tak si jí užíváme, co to jde. Dokonce se i na chvíli opalujeme. Když se vrátíme do kempu, zjistíme, že někdo nezapnul naši termotašku s jídlem a chytré kočičky si z ní vyndaly kus sýra a celý ho sežraly mrchy. Připomělo mi to chvilku s Jirkou Galajdou v Gruzii, kdy jsme honem honem šli fotit západ slunce a domácí čoklík nám mezitím sežral celý bochník chleba. Tak snad už jsem se poučil a budu jídlo schovávat.

Večer si v místním krbu opékáme portugalské klobásky a Baddýs mezitím hlídá, aby nám je kočky nesežraly. No, za tu práci jsem ho taky trochu odměnil.

DSC_0231

32. den

Dnes už ale krásnou pláž opouštíme a vydáváme se směr Lisabon. Není to daleko, jen asi 40 minut. Jak ale přijíždíme blíž k hlavnímu městu, doprava houstne. Jedeme podle značek na centrum a doprava je fakt mazec. Když už to vypadá, že se blížíme centru, raději zajíždím do podzemních garáží, protože na všech parkovacích místech jsou ty modré pruhy, které značí parkování jen pro residenty. Žádné zdarma parkování bych asi stejně nenašel.

Parkování bychom měli, a tak pokračujeme po avenidě, která je vzrostlými stromy chráněna před sluncem, dále do centra. Je to tu fajn, ale horko je veliké. Jdeme uličkami směrem k pobřeží, z levé strany máme lisabonský hrad a z pravé najednou vidíme ten vyhlášený výtah Santa Justa. Výtah pochází z počátku 20. století a je celý ze železa. Také zde vidíme typické žluté tramvaje, jež si to pomalu šinou do prudkého kopce. Ne náhodou se o Lisabonu mluví jako o městě na sedmi kopcích. Šlapání vzhůru a spousty schodů si ještě užijeme.

DSC_0087

Kupujeme pohledy a za chvíli dorážíme na velké náměstí, ležící u oceánu. Když ho obejdeme, příchází čas na nějaký dlabanec a dnes si ho jdeme dát hezky do restaurace. Vybíráme jednu, která má zahrádku se slunečníky a nevypadá moc nóbl. Anetka si objednává makrelu a já grilované sardinky. Je to náramná dobrota a jsme totálně nacpaní. Anetka totiž dostává makrely dvě a já pěkných pět velkých sardinek. Navíc samozřejmě musím dorazit, co Anetka nezvládla. Baddýsek za odměnu dostává rybí hlavy. Oběd jsem spláchnul pivkem, tedy alespoň tomu tady tak říkají, ale v tom horku je to jedno. Hlavně že je studený.

Moc se nám nechce hýbat, ale už jsme seděli dlouho a je na čase pokračovat dál. Míříme teď k lisabonskému hradu, který leží jak jinak než na kopci. Cestou zíráme na krásné domy obložené barevnými dlaždicemi azulejos. Projdeme kolem hezkého kostela a dorazíme na vyhlídku na oceán a velký kus města. Je to tu parádní, děláme fotky a kocháme se. Černošská banda tu rozbaluje aparaturu a chystá se na koncert.

Dalších pár uliček a dalších pár schodů a jsme pod branami hradu. Nějaký místňák tu hraje na djembe tak padneme do stínu a necháváme se unášet příjemnými tóny. Baddýsek do hradu opět nesmí, takže vynecháváme prohlídku a směřujeme zpět k moři. Z kopce to jde fajn, ale nemůžeme natrefit na ty uličky, kterými jsme přišli. Naše super turistická mapa totiž nemá vyznačené uličky všechny, že.

DSC_0102

Neplánovaně tak vidíme další krásná zákoutí Lisabonu, ale už jsme z toho horka dost unavení. Jenda ulička vede do kopce, pak doprava, potom to jde zase dolů. Kdo se v tom má bez pořádné mapy vyznat. Dobře nám tak, přístě si aspoň opatříme pořádnou. Z jednoho kopečka najednou spatříme širokou ulici pod námi. Bingo, je to ta avenida, po které jsme přišli.

Za chíli jsme u auta a myslíme si, že dnes už máme vyhráno. Plni optimismu chceme ještě dojet do kempu u oceánu. Nastavujeme navigaci a vyrážíme. Hned jak se vymotáme z centra, vjedeme na přivaděči do kolony, která nás zdrží asi půl hodiny. Hurá jedeme dál, po další půl hodině dorážíme na místo kempu. Je to skoro u može a kemp tady opravdu je, tedy spíš kdysi byl. Stojí tu celá recepce a i některé chatky, jenže celý kemp je zarostlý a připomíná spíš okolí Černobylu.

Ok, dáváme do navigace další nejbližší kemp. Na místo dorážíme asi za patnáct minut, ale kemp tu není, jen nějaké parkoviště. Začínám být lehce podrážděný, protože další nejbližší kemp je až v městečku Sintra, půl hodiny opačným směrem. Nemáme jinou možnost, jedeme. Navigace nás nejdřív pošle po super horské cestičce. Je to, jako bychom projeli kouzelnou bránou do jihovýchodní Ásie. Jedeme horskou krajinou porostlou obrovskými stromy. Mezi stromy všude roste křoví a kapradí, zároveň začíná padat mlha. Asi jsme v pralese. Cesta je kráná, ale hodně pomalá. Když navigace vítězoslavně zahlásí, že se cíl nachází po pravé straně, ale my stojíme na parkovišti pod hradem, mám chuť zašlapat ji do země.

DSC_0009

Jako zpráskaní psi po další půl hodině dorážíme do městského kempu v Lisabonu, který jsme původně zámerně vynechali. Po třech hodinách ježdění po okolí si v půl desáté vychutnáváme večeři.

 

33. den

Kemp navíc nemá přesně rozdělená místa pro stany a funguje způsobem najdi si sám. Nebylo by to špatné, pokud by plac pro stany neležel v kopci porostlém stromy a vy nehledáte místo hladoví, unavení a skoro po tmě.

Je už ale další den, dáváme si snídani a sprchu a strasti dne minulého jsou rázem zapomenuty. Recepční mi pochválí tetka a já platím asi 21 EUR. Dnes razíme do malého rybářského městečka Peniche, které leží asi jen 100 km daleko.

Po ani ne hoďce a půl jsme na místě. Kemp tu opravdu stojí a je otevřený. Je to městský kemp a za celou naší bandu platíme neuvěřitelných 9,20 EUR. Rozložíme tábor, dáme oběd a po relaxu v hamace vyrážíme na průzkum města. Pořádně to tu ale fučí a podél pláže jsou naváté velké písečné duny.

DSC_0108

Dominantou města je pevnost Fortaleza, postavená v 16. století proti pirátům. S lítostí ale zjišťuji, že to není ta krásná pevnost z google images. Ta totiž leží na několik kilometrů vzdáleném ostrově. No nic, tadyta také není k zahození. Procházíme se kolem, pak po pobřeží a projdeme si i pár uliček. Městečko je to však malé a sezóna se zjevně ještě nedostavila. Celkově to tu působí dost ospale.

Po návratu do kempu jdeme do místního báru u recepce, kde mají wifinu. Zrovna je happy hour a dvě malá pivka stojí 1 EUR, no tak to si před véčou dáváme pár kusů.

 

34. den

Na dnešek se moc těším, protože jedeme do městečka Óbidos, jak jinak než zapsaného v UNESCO. Historie městečka sahá až do 13. století a pyšní se krásně zachovaným městským opevněním.

Na parkovišti ještě očumujeme na místním blešáku a poté vstupujeme do města krásně zdobenou branou. Nejlepší výhled budeme mít ale z hradeb, a tak vyšplháme pár schodů a štrádujeme si to po obvodu města. Je super fotogenické. Představte si opevnění s věžemi, uvnitř krásné malé domečky se střechou z červených pálených tašek. Domky jsou bíle omítnuté a některé opět pokryté modrými azulejos.  V rohu města je vystavěný malý hrad.

DSC_0165

Na druhém konci sejdeme z hradeb a zpět pokračujeme skrze uličky. Obdivujeme místní obchůdky, z nichž velká část nabízí lokální třešňový likér podávaný v panáku z čokolády. To nemůžeme vynechat.

Z Óbidosu dnes pokračujeme ještě do města Tomar. První kemp dle navigace opět neexistuje nebo má špatně zadané koordináty. Jedeme tak do dalšího, který nám to ale vynahrazuje. Kemp leží v malé vesničce a je parádní. Malé plácky rozdělují hradby z kytek a kaktusů. Po okolí rostou olivovníky, agáve, kvetou růže a hortenzie. Kemp, jenž působí jako rajská zahrada, vlastní paní původem ze Skotska. Stále má prý v Londýně byt. No není to paráda?

K obědu si vaříme gulášovou polévku vylepšenou o brambory a sušenou šunku. Vyjde z toho spíš takovej buřt guláš. Mňamka. Po odpočinku valíme směr Tomar.

Centrum je maličké, ale krásné. Nejdříve pospícháme do kopce, kde leží klášter Kristova řádu. Klášter vznikl původně jako templářský hrad, ke kterému byla později vytvořena rotunda. Spočívá zde například známý mořeplavec Vasco de Gama. Na místo ale přicházíme pozdě, protože už zavírají. Stihneme alespoň zajít na nádvoří a rychle se porozhlédnout okolo.

DSC_0204

Z hradu směřujeme na hlavní náměstí městečka. V malé restauraci si dopřáváme véču. Anetka burg se zeleninou a já si vybírám kachnu s rýží. Českou variantu ale nečekejte. Já ji také nečekal, ale byl jsem zvědavý, jak to připraví. Výsledkem bylo trhané kachní maso zapékané v misce s rýží a klobáskou. No nebylo to špatné, ale až dorazím domů, musím si dát pečenou s knédlem.

Jídlo ale trvalo dlouho a mezitím se schovalo i sluníčko a najednou je pěkná zima, po večeři tedy razíme zpět do tábora.

 

35. den

Dnes nás čeká opět jen kratší přejezd. Míříme totiž do 85 kilometrů vzdáleného města Coimbra. Coimbra je třetí největší portugalské město, ale kemp nacházíme snadno. Je sice veliký (takový, kde na recepci dostaneš mapu), takové rádi nemáme, ale moc lidí v něm není.

DSC_0051

V klídku vaříme těstoviny k obědu a pak si dáváme kávu a přes to největší horko odpočíváme ve stínu. Až odpoledne se vydáváme na čumendu do města. Hlavní atrakcí je samozřejmě univerzita, která je nejstarší v zemi a vyhlášená daleko za hranicemi. Volný plácek na parkovaní nenacházíme, a tak parkujeme pod centrem na placeném.

Ztratit se tu nemůžete, protože centrum není nikterak veliké, ale bloudit, to můžete. Jedna ulička vede dolů, druhá hned pak zase nahoru. Je to ještě větší mazec než v Lisabonu. Uličky moc hezké nejsou. Hodně domů poničených nebo posprejovaných tagy a sprosťárnami.

Samotné univerzitní centrum je ale parádní. Jó, tady by se to studovalo. Po přednášce pak na kávu nebo na pivko do nějaké mále hospůdky okolo. Univerzita zde sídlí už od 16. století a v některých starých budovách pořád probíhá výuka. Nejpozoruhodnější je asi rozsáhlá knihovna, která uchovává přes 20 tisíc vzácných svazků.

DSC_0042

 

Po prohlídce města si ještě procházíme v parku nějaký knižní festival a dáváme si zde véču. Za odměnu proběhne i zmrzlina. Po návratu k autu hodlám zaplatit za parkování, ale zaujme mne několik lidí, co něco řeší s chlápkem u okénka. Dozvídám se, že od 20.00 je parkoviště zdarma a když chvíli počkáme, je zrovna asi 19.53, tak platit nemusíme. No super, to se hodí. Opravdu, vyjíždímě otevřenou závorou a ušetříme alespoň něco do našeho rozpočtu.

 

36. den

Itinerář pro dněšní den hlásí Porto. Do druhého největšího portugalského města to máme 120 km a už se moc těšíme. Nacházíme kemp v příměstské části Porta, která leží u oceánu. Dostáváme pěkný plácek se stínem pro Baddyho, cena není špatná – 20 EUR.

Dneska to bereme zlehka, rozhodli jsme se, že tu zůstaneme dvě noci. Po pozdním obědě se jdeme jen tak courat po pláži, pozorujeme vlnobití, sbíráme mušle a poté relaxujeme v kempu. Pozorování vln jak se rozbíjí o kameny mě fakt baví. Vydržel bych na to čučet hodiny, asi stejně tak jako na plápolající oheň.

DSC_0059

Sedíme si pěkně u auta a baštíme véču a v tom na nás někdo: „Dobrý den“. Jedná se o staršího pána, a že prý je z Zurychu. Původně ale pochází z Prahy. Slovo dalo slovo a jeho paní nás zve na sklenku červeného. Kolem půl deváté jsme všichni tři nastoupeni před jejich obytňákem. Paní mezitím připravila na stůl vínko a nějaké pohoštění. Je super opět po nějaké době mluvit česky s někým jiným. Vyprávíme jim o našem tripu a oni nám zase svůj životní příběh. V roce 68 emigrovali a nakonec skončili ve Švýcarsku. V té době to prý bylo hrozně snadné. Ani jeden z nich neuměl německy a přesto hned dostali práci. No a dneska jsou z nich švýcarští důchodci, kteří brázdí Evropu s karavanem. Kecali jsme s nimi asi tři hodiny a bylo to moc fajn. V jejich věku bych si přál mít takový elán.

 

37. den

Dnes nemusíme balit a nikam nejedeme, takže si můžeme trochu přispat. Opět pěkně svítí i pálí slunko, takže do města půjdeme v klídku až po obědě.

Když ustane největší horko, vyrážíme. Sousedé nám na pokecu včera řekli, že nejlepší je prý jet autobusem, který nás vyhodí na kopci v centru. My si můžeme pohodlně město projít směrem dolů a u řeky je další zastávka, odkud pak můžeme jet zase do kempu. Přijde nám to jako dobrý plán a chceme to tak provést. Připraveni čekáme na zastávce na autobus. Řidič je ale jiného názoru a s Baddym nás nechce pustit do autobusu. Argumentuju tím, že už tu nějakej malej čokl sedí, ale že prý pro velké psy potřebuju mít přepravní box. Aby se taky nezbláznili. Načuření jdeme zpět do kempu pro auto. Později se dozvídám od jedné holky, že v Portugalsku a Španělsku nesmějí cestovat autobusem ani vlakem psi težší než 10 kilo. Jsou to chytráci, co dodat.

DSC_0041

No nic, jedeme autem. Přijíždíme na nábřeží řeky Douro a po levé straně máme krásný výhled na celé centrum. Po naší pravé straně se nachází vinné sklepy s portským vínečkem. I přes počáteční nezdar s autobusem to ale vychytáme dobře. U dvoupodlažního železného mostu vjíždíme do parkovacích garáží. Garáže mají 8 pater a výtah, takže jedeme až nahoru. Rázem jsme nak na vyhlídkové věži a máme před sebou historické Porto jak na podnose. Na horní patro mostu je to jen kousek do kopce, takže hurá, půjdeme jen dolů. Parkování nakonec stojí jen 4 EUR, takže nás to určitě vyšlo i mín než zpáteční bus. Ať si ho nechaj.

Šlapeme si to po mostě a jsme akorát na úrovni kopce v centru, parádička. Z mostu je úplně peckovej výhled na celé centrum města, které řeka odděluje od části se sklípky. Už jsme na druhé straně a obdivujeme krásný kostel s modrými azulejos a před ním zájezd českých turistů popíjejících portské a PU. Dávají si to pěkně na sluníčku, to bude dneska ještě rachot. Jdeme dál kolem pěkného nádraží Sao Bento, které je také vykládané modrými dlaždicemi, jenž zobrazují historické události. Pomalu docházíme na místní Václavák, který lemují obchůdky se značkovým zbožím. Celé náměstí má ovální tvar a vypadá opravdu jako pražský Václavák, akorát že místo muzea se na horní straně náměstí tyčí budova radnice. Dále stoupáme do kopce uličkou, která končí věží Torre dos Clérigos. Anetka už od začátku tripu básní, že chce nové brýle a zrovna jdeme kolem stánku, kde jich mají dost. Jsou pěkné a za 5 EUR nekup to.

DSC_0043

Úzké uličky nás provádí městem a my se pomalu touláme z kopce zpátky dolů k řece. U řeky přichází čas odpočinku a my usedáme do malé kavárny pod slunečník a objednáváme si jak jinak než sklenku portského. Popíjíme lahodný nápoj a vychutnáváme si skvělý výhled na řeku a vinné sklepy v pozadí. Po občerstvení míříme zpět k autu a zpátky do kempu.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s