Road trip 7. týden – Francie: duna, oceán, víno a Bretaň

46.den

Protože jsme na nádherném místě, hecnu se a nařídím si budíka na 5:45 hod. Chci totiž spatřit východ slunce z vrcholku duny. Budíka nezaklapnu a opravdu vstanu, sbalím si jenom foťák a vodu a začnu se škrábat nahoru. Nahoru vylezu v tu pravou chvíli, už je trochu vidět, ale slunce ještě nevykouklo. Bohužel pro mě jsem ale nebyl jediný, kdo dostal stejný nápad, a na vrcholku potkávám skupinku čtyř Frantíků. Frantíci  jsou ale přátelští a nabízí mi výbornou kávičku, kterou neodmítnu. Není to paráda? Stojím si na vrcholku duny v očekávání východu slunce a usrkávám výbornou horkou kávu. Slunce začíná vykukovat a já začínám dělat fotky ze všech úhlů a pozic.

DSC_0171

Když už jsem s focením spokojený, procházím se po vrcholovém hřebenu a poté se vrhnu na druhou stranu k oceánu. Nikdo tady není kromě mě a já neodolám a skáču do vody. Není to sice žádné kafe, ale i tak je to super osvěžení. Po koupeli se procházím po pláži a čekám až slunce vykoukne přes vrcholek duny. Po asi dalších padesáti fotkách se vydávám opět vzhůru. Nahoře si pořádně upevním batoh, rozběhnu se z duny a v mžiku jsem dole.

Zbytek bandy mezitím vylezl ze stanu a chystá se snídaně. Dneska zůstaneme ještě u duny a bereme den pohodově. Po snídani vyrážíme obhlédnout nedaleké městečko Gujan Mestras, vyhlášené chovem ústřic. Projdeme si ústřicový přístav a poté začneme hledat pizzerii, protože má Anetka dneska slíbenou pizzu. Nejsme sice v Itálii, ale pizza je výborná. S plným břichem se chceme někde rozvalit na pláži a odpočinout si. Jdeme tedy na první pláž podle navigace, pláž je ale ošklivá, voda je mělká a špinavá a kromě nás je opodál jenom skupina kiterů. Koupat se tady pořádně nedá a tak se alespoň trochu smočíme a po chvilce jedeme hledat pláž jinam.

DSC_0106

Cesta nás zavede na upravené pláže ve městě, kam ovšem mají hafani vstup zakázán. Jedeme tedy zpátky k duně a po několika neúspěšných pokusech, nacházíme pláž, která vyhovuje všem našim požadavkům. Vedle pláže stojí borovicový les, tak se na střídačku koupáme a odpočíváme s Baddym ve stínu. Po válení zakončujeme příjemný den večeří v kempu.

 

47.den

Pokračujeme dále a dnes nás čeká obec Saint Émilion, která leží v regionu Bordeaux a je široko daleko vyhlášená svými vinicemi a tekutými produkty, které z těchto vinic vznikají. Saint Émilion je kromě toho, že se jedná o jednu znejvíce vyhlášenýchfrancouzských vinných oblastí, zapsána také v UNESCu díky svému krásnému historickému jádru.

DSC_0208

Od duny je to sem jen 110 km, takže se ani nenadějeme a už jsme tu. Vesnice je vystavěná v mírném kopci, který ze všech stran obléhají vinice táhnoucí se kam až oko dohlédne. Městu vévodí velký kostel a také nějaká historická věž. Parkujeme před vesnicí, abychom se vyhli placení. Stejně je to do centra pár kroků. Procházíme se ulicemi a nakukujeme do krámků, z nichž drtivá většina nabízí víno s lokální apelací. Oblast je natolik vyhlášená, že lahve začínají tak na 12 EUR, přičemž v supermarketu lze koupit výborné francouzské víno už klidně za 2,5 nebo 3 EUR. Takže nákup vína si necháme na později a pořizujeme jen drobné suvenýry.

S návštěvou vesničky jsme spokojeni, a protože je pořádnej hic, opět, míříme do kempu k pobřeží Atlantiku. Po necelých dvou hodinkách dorážíme do kempu v Mechers sur Gironde, který leží v místě, kde se řeka Gironde vlévá do oceánu.

DSC_0204

Když jsme sjeli z dálnice směrem na kemp, navigace opět zvolila scénickou trasu, cesta se klikatila mezi polemi a loukami a já už si myslel, že jedu z Vitinky na Osek. Kemp není z nejlevnějších, platíme asi 25 EUR, ale za to má luxusní bazén, který v tom hicu moc rádi využíváme. Za zmínku stojí také na záchodech umístěný plakát, lákající ke vstupu do francouzské armády. No nevím, jestli v kempu obsazeném francouzskými a holandskými důchodci a dětmi bude armáda slavit úspěch.

Než padne tma dáváme si pár partiček Osadníků, jejichž poslední hra končí divočinou, při které létají figurky vzduchem. Anetka neunesla první prohru po řadě svých výher. Než jdeme na kutě, tak se ale všechno vysvětlí :).

 

48.den

Jedeme dál a míříme směr severozápad na bretaňské pobřeží Francie. Kvůli horku z kempu vyrážíme už kolem půl deváté a tak jsme s pauzami v půl druhé na místě, kde chceme pro tento den přenocovat. Je to nějaká malá vesnička poblíž Brem sur Mer. Dneska jsme byli ale moc rychlí a recepce otevírá až ve dvě hodiny. No nic, čekáme ve stínu a přesně ve dvě přichází příjemná paní, u které provedeme registraci a zaplatíme kempovné, které činí přijemných 15 EUR.

DSC_0013

Kemp je skoro prázdný a tak si vybíráme super plácek s velkým stromem, který nám poskytuje mnoho stínu. Postavíme tábor a přemisťujeme se s Baddýskem do přístřešku u bazénu, kde se koupeme, sluníme a já píšu články a vyřizuju emaily. Dozvídáme se, že v Portugalsku v oblasti, kolem které jsme nedávno projížděli, vypukly ze sucha obrovské požáry. Ještě, že jsme jim ujeli.

Po večeři vyrazíme k 5 km vzdálenému pobřeží, kde se couráme po pláži, pozorujeme vyvržené medúzy a užíváme si pěkného západu slunce nad vodou.

DSC_0035

49.den

Další plánovanou zastávkou je mys Point du Raz, který je odtud ale vzdálený ještě pěkný kus cesty. Říkáme si tedy, že to nebudeme hrotit a dojedeme dnes jem do zálivu Morbihan, který slibuje taktéž pěknou podívanou. Vybíráme nakonec kemp ve vesnici Larmor-Baden. Jméno mi zní teda trochu německy, ale vesnička vypadá moc fajn a kemp je taky super a stojí jen 17 EUR.

V kempu jsme ale opět moc brzo a recepce ještě neotevřela. Jedeme tedy na průzkum do přístavu. Pobřeží už je typické bretaňské – tedy kamenné s nádhernými domky, taktéž kamennými, poházenými na pobřeží. Snad každá zátoka je plná malých loděk a člunů. Okolní oblast a celkově celá Bretaň je proslavená taktéž velkým množstvím menhirů, keltských pohřebišť a podobně. Cesta přístavem nás dovede na místo, kde je pevnina spojena s malým ostrovem jen ůzkou cestou, přístupnou ale jen za odlivu. Je zrovna příliv a přes cestu se valí voda neuvěřitelnou rychlostí. Je to, jako by tudy tekla divoká řeka.

DSC_0091

Už se začínám přehřívat, tak se rohoduji, že půjdu mořskou řeku vyzkoušet. Jdu kus proti proudu a zkusím to přeplavat na druhý břeh k ostrůvku, i když je mi jasné, že s takovým proudem nemám šanci. Plavu si, plavu si a dostávám se do proudu, tak přidám co to jde, ale když jsem v úplném středu, proud mě stáhne jako kládu a tak se nechám kousek unášet. Když propluji přes cestu, proud se roztáhne a já se pomalu dostanu k ostrůvku.

Zpáteční cesta vypadá obdobně a jelikož už by recepce měla mít otevřeno, jedeme do kempu. Následuje odpočinek ve stínu, ale já mám pořád roupy a někam bych vyrazil. Je už po večeři a Anetce se nikam nechce, já ale beru Baddyho a jdeme prozkoumat ten přílivový ostrov. Od půl osmé by totiž už měl být přístupný suchou nohou. A opravdu, cesta jde v suchu přejít na druhou stranu. Trasa kolem ostrova trvá asi hodinu, tak se rozhoduji, že to s Baddym obejdeme. Asi tak v půlce cesty se svalíme na skále na pobřeží a pozorujeme velmi silný proud odlivu a plachetnice, které mají i s motorem co dělat, aby silný odliv překonaly a dostaly se do přístavu. Záliv Morbihan je plný ostrůvků a je to orpavdu krásné místo, ideální na dovolenou.

DSC_0088

 

50. den

Dnes konečně dorazíme do té pravé Bretaně. Jsme odpočatí, takže vyrážíme opět dříve a jelikož sme trasu rozdělili, máme dobrý čas, a tak se můžeme po cestě zastavit v městečku Quimper. V centru nemůžu najít žádný neplacený flek a tak píchneme našeho Fouska na placené parkoviště, které zde ale stojí málo a za dvě a půl hodiny, co strávíme ve městě, platíme jen 1,70 EUR.

Quimper představuje už typické bretaňské městečko, pyšní se dokonce několika hrázděnými domy a velkou katedrálou na hlavním náměstí. Procouráme městečko a na oběd tu lovíme pro mě kebab a pro Anetku falafel. Baddýsek nepřišel zkrátka a posbíral si to, co upadlo na zem.

Z Quimperu pokračujeme asi ještě hodinu a čtvrt, než dorazíme na poloostrov na kterém se nachází mys Point du Raz. Nejdříve ale hledáme ubytko, které nacházíme ve městečku Plogoff. Je tady malý rodinný kemp, který se nám moc líbí. V prostředku stojí dům domácích, vytvořený z typického bretaňského kemene. Sřechu má pokrytou břidlicovými taškami a modrá okna doplňují okenice stejné barvy. Kemp stojí jenom 13,50 EUR, tak si dopřáváme ještě lokální cider a jablečný mošt.

DSC_0100

Po hodinovém odpočinku vyrážíme konečně k Point du Raz. Obloha se mezitím ale zatáhla a od moře se táhne mlha. Po příjezdu na parkoviště nás čeká nemilé překvapení, a to fakt, že se za parkování musí zaplatit jednorázová cena ve výši 6,50 EUR. Zaparkujeme a po kamenných chodníčcích si to štrádujeme směrem k útesu. Je trochu mlha a zataženo, ale i přesto můžeme obdivovat rozeklaná skaliska a kousek dál od pobřeží na malé skále stojící maják. U mysu stojí také pozorovatelská věž francouzské pobřežní stráže. No, to nemusí být špatnej job tady pracovat.

Na chvilku si sedneme na útesy a koukáme na břeh, moře je ale docela klidné. Spatříme za tu dobu pod námi dva zajíce, kteří se prohání v nízkém křoví. Baddýs je ale tak uťapkaný, že si jich ani nevšimne. Z naší vyhlídky pozorujeme nedalekou vesnici, jejíž domy jsou poházené v kopci nad písečnou pláží a mají krásný výhled na oceán. Jó tady by se to bydlelo. Bretaň teda žeru.

Po návratu do kempu si pak kromě večeře pošmákmenem i na  výborném moštu a luxusním brut cideru s 5 volty.

DSC_0168

51. den

Ráno už se počasí umoudřuje, a tak se rozhodujeme, že vyrazíme Point du Raz omrknout ještě jednou, abychom ho vyděli v celé své kráse. 6,50 EUR znovu za parkování ale platit nehodláme, a tak parkujeme na dalším jediném možném místě, které je poblíž, a sice na parkovišti u obchodu s regionálními produkty. Parkoviště je jen pro zákazníky, ale mi se tam po obhlídce Point du Raz hodláme porozhlédnout a nakoupit nějaké dobroty domů.

DSC_0144

Cestu k mysu už dobře známe a za chviličku tak stojíme na okraji útesu a pozorujeme tu nádheru okolo. Na obloze je jen pár mráčků, nad námi lítají rackové a pod námi se mořská voda tříští o skály. Uděláme konečně nějaké dobré fotky a mažeme do obchůdku. Mají tady desítky druhů lokálních ciderů a piv, dokonce i bretaňskou whisky. Nejraději bych všechno hned zkoupil, ale nakonec beru jen bretaňské máslové sušenky a nálepku v podobě bretaňské vlajky na Fouska. Sušenky načneme hned na parkovišti a jsou tak luxusní, že je hned sežerem. Jsme spokojení a tak můžeme vyrazit do naší další destinace, městečka Locronan, které leží jen 40 km odtud.

Městečko je neprávem trochu opomíjené, a podle mě a i některých průvodců je to jedna z nejkrásnějších vesnic ve Francii. Vesnice si zachovává stáje svůj ráz a původní atmosféru. Nestojí zde žádné novostavby a můžeme zde najít jen kamenné domy z 16. až 18. století, zdobené květinami. Květinám zde vévodí pro Bretaň tak typické hortenzie. Vesnici si pro své filmy vybralo i mnoho známých režisérů, včetně Romana Polanského. Natáčela se zde dokonce i jedna z verzí Tří mušketýrů. Vesnici kraluje na náměstí postavený kostel Svatého Ronana, který pochází už z 15. století a nikdy nebyl přestavován.

DSC_0210

Do naší další destinace je to asi ještě tři hodiny jízdy, proto se rozhodujeme zastavit na půl cesty a podle mapy vybíráme kemp u venice Huelgoat. Kemp je parádní a leží uprostřed lesa. Je skvělé po dlouhé době opět vidět smrky a spát ve stínu pod listnáči. Za odměnu jsme si dneska koupili celý bretaňský jablkový koláč. Co vám budu říkat, svačina a snídaně a je po koláči.

DSC_0214

 52. den

V lesním kempu jsme se vyspali do růžova a můžeme tak pokračovat do Dinanu, kam dorážíme za necelé dvě hoďky. Dinan je malé město, které si však stále zachovává svojí původní atmosféru. Nachází se zde dokonce 17 hrázděných domů z 15. a 16. století. Právem se jedná o jedno z nejkrásnějších bretaňských měst. Prošmejdíme uličky a poté zamíříme ještě kousek po městských hradbách. V rámci městského opevnění je zachováno i několik obranných věží. My právě stojíme na jedné z nich a kocháme se výhledem na řeku s malým přístavem, která teče pod městem.

DSC_0008

Dneska už bylo zážitků až až, takže se pustíme do hledání kempu. Najít kemp ve Francii opravdu není žádný problém, kolem každého hezčího místa jich můžeme najít opravdu spoustu. A hezká místa jsou tu všude. Jedeme jen 20 minut na sever a rozhodujeme pro kemp v Saint Briac sur Mer, který je na strategickém místě nedaleko Saint Malo, které je naší další zastávkou. Díky konkurenci není cena kempu vysoká, činí 16 EUR. Navíc je v ceně internet s pokrytím po celém areálu, což se nám náramně hodí, protože tu strávíme dvě noci.

 

53.den

Odpočati a plni informací z internetu můžeme vyrazit do Saint Malo. Ve městě jsme za chviličku a parkujeme v přístavu nedaleko městských hradeb. Opevnění je opravdu impozantní a díky vylepšením a opravám v 17.století se dochovalo úplně kompletně. Super pohled na město musí být z letadla, kde jsou hradby vidět v celé své kráse.

DSC_0059

Jen co vejdeme do města, zamíříme si to přímo na hradby a obcházíme dobrou polovinu města, než se dostaneme na místo odkud jsou vidět malé ostrůvky poházené na pobřeží. Na koupání tady mají místní hustou vychytávku. Kousek od břehu na pláži mají zbudovaný betonový bazén, který při odlivu zachytí mořskou vodu. Přírodní koupaliště je tak na světě. Má navíc tu výhodu, že se zde voda několikrát denně sama mění.

Procházka po hradbách nás docela zmáhá a tak sebíháme do malého parčíku, kde nalézáme úkryt ve stínu pod stromem. Musím říct, že mě město ale maličko zklamalo. Má nádherné hradby a cekem ucházející kostel v centru, nicméně to je vše. Uličky v centru jsou pravidelně zbudovány a vyplněny měšťanskými několikapatrovými domy, které samy o sobě nevypadají špatně, ale jeden je jako druhý. Mé zklamání samozřejmě berte s rezervou, Saint Malo je krásné, ale já už jsem byl asi třošku zmlsaný z předešlých míst.

DSC_0109

Po návratu do kempu se kromě internetu věnuji i očesávání višní, které rostou hned vedle stanu a jsou tak sladké. Na večerní procházku s Baddýskem jdu obdivovat ještě západ slunce. Z kempu vylézám zadními vrátky, za kterými hned leží malinká zátoka, plná taktéž malých lodiček. Je zrovna odliv, takže loďky leží břichem na dně. Zapadající slunce vyčaruje na obloze nádherné divadlo, které fotím ze všech úhlů. Baddyho pustím z vodítka, abych měl na focení volné ruce, ale ten pacholek od vody hned vzal roha. Nějaká ta vlna ho sice už ošplouchla, ale pořád vodu nemá rád.

DSC_0097

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s