Road trip 8. týden – Francie: Normandie, Belgie: Bruggy a Nizozemí

54. den

Dnes nás čeká opět kultura, a to nic jiného, než vyhlášený Mont Saint Michel. Kopec, na kterém Saint Michel stojí, byl kultovním místem už za dob Keltů. Klášter zde byl založen už v 9. století, kdy se místnímu biskupovi zjevil několikrát archanděl Michael, který mu řekl, ať na kopci postaví klášter. Saint Michel je dokonce první francouzskou památkou zapsanou na seznamu UNESCO.

Od našeho kempu to trvá k vyhlášenému přílivovému ostrůvku jen asi tři čtvrtě hodiny. On to není teda už ostrov, ale poloostrov, protože k němu byla zbudována hráz s cestou. Síla vody tu ale působí stále. Rozdíl 15 metrů mezi přílivem a odlivem je jedním z největších na světě. Dopředu už jsme věděli o ceně za parkování, takže nás oněch 11,70 EUR nemůže rozhodit. Je to ale pěkná vydřidušina. Velkoryse máte na výběr. Buď parkování na 2 hodiny za 6,5 EUR nebo na celý den za 11,70. Za dvě hodiny ale tak stihnete dojít z parkoviště na místo a zpět. Z parkoviště k hoře sice jezdí autobusy, ty ale zase neberou hafany. Takže pro nás to možnost nebyla. Vstup do samotného městečka, které vyplňuje prostor pod klášterem, ale naštěstí zpoplatněn není. Platí se ale za vstup do klášterních prostor.

DSC_0160

Jednou jsem tady už byl, ale ten pohled se prostě neokouká. Jdete po vybudované hrázi a už z velké dálky vidíte celý ostůvek, který je obehnaný nepřekonatelným opevněním, jemuž vévodí klášter na jeho vrcholu. U cesty potkáváme kluka s holkou, kteří si Saint Michel kreslí tužkou do zápisníků. Saint Michel je velmi velmi oblíbenou turistickou destinací, o čemž svědčí obří parkoviště a davy lidí všude okolo. Městské uličky jsou dost úzké a cítíme se tady jako sardinky v plechovce. Vše umocňuje navíc horko. Za vděk tak bereme malým parkem, kde obsazujeme lavičku pod stromem a dáváme si sváču. Úplně ideální místo na výlet se psem to teda není.  A pro všechny, kteří se sem chystají, bych doporučil tak březen, duben. Lidí tu bude o něco méně a teplota podle mě ideální. I přesto všechno si ale tento výlet užíváme, druhé takové místo těžko najdete.

Máme ještě dost času, takže nejedeme do kempu hned tady, který určitě bude předražený, ale rozhodujeme se jet dál podél pobřeží na sever. Po hodině a půl dorážíme do městečka Coutances, které jsme si vyhlédli podle značky kempu v atlasu, ale kemp se nám nedaří najít. Mrkáme tak do navigace a směřujeme k nejbližšímu kempu podle ní. Kemp nacházíme, ale moc udržovaně teda nevypadá. Je to pěknej naturálek. Zarostlé okolí dotváří ohrádka se slepicema. Není tu ani jedno auto. To se nám ještě nikdy nestalo. Říkáme si, že bude alespoň klid. Jdu na výzvědy k recepci, kde ale samozřejmě taky nikdo není. Majitel tu přímo bydlí ve svém domě, ale nedaří se mi ho ale sehnat. Zkouším vytáčet i telefonní čísla, která najdu na dveřích, ale nikdo neodpovídá. No, není divu, že v kempu není ani noha.

DSC_0180

Ani druhý pokus nevychází. Tady už lidi jsou, ale zase je zavřená recepce. Zkouším štěstí i u tetky, která je ubytovaná vedle, ale ta mluví anglicky asi jako já francouzsky, takže se dozvím jen, že recepce je zavřená. Ve vjezdu mají navíc závoru, takže se ubytovat nemůžeme. Stejně je to tady ošklivý, samej karavan a mobil home. Napotřetí nám to ale vyjde a nacházíme kemp s otevřenou recepcí přímo u pláže. Cenu 22 EUR včetně dvou nanuků za odměnu pro tentokrát zkousneme. Na procházku po pláži ale dneska už síly nezbývají, budeme to muset odložit na zítra.

 

55. den

Dnes nás opravdu čeká procházka po pláži, a to ne po jen tak ledajaké, ale pláži Omaha. Ale pěkně po pořádku. Než dorazíme na Omahu, chci se ještě zastavit v nedalekém Carentanu, který moc dobře znají všichni milovníci Call of Duty, Band of Brothers nebo Druhé světové války obecně. Na netu jsem totiž viděl, že zde stále stojí jeden dům proslavený výše zmíněnou počítačovou hrou i seriálem. Sice jsem si našel na netu obrázek toho domu, ale nenašel už jsem si adresu. No a Carentan od 40. let trochu povyrostl. Procházíme ulice a hledáme nějaký ukazatel nebo vodítko, ale marně. No špatná příprava se nevyplácí. Alespoň jsme se tu prošli. Už tady, ostatně stejně jako ve zbytku Normandie, je znát velká vděčnost místních obyvatel spojencům za osvobození od nacistů. Ve spoustě oken vlají americké vlajky. Velké množství ulic v normandských městech se jmenuje jako např. Kanadská, Osvobození nebo Churchilla. O obrovském množství soch a památníků nemluvě.

DSC_0015

Dům jsme tedy nenašli, ale zato jsme viděli místní trh, kde prodávali i živé slepice a kachny a opékali už neživého čuníka. Vyrážíme tedy na pláž Omaha. U pláže stojí velký kamenný památník, u jehož podstavce leží květiny a fotky některých padlých vojáků. Stojí zde také stožáry se spojeneckými vlajkami a moderní ocelový památník. Nejsou tu ale zbytky žádného opevnění, jak jsem si to v hlavě představoval. Procházíme se po pláži a já mám v hlavě myšlenky na ten masakr, který se tu 6. června 1944 odehrával. Na pláži Omaha totiž Američané zaznamenali nejvetší ztráty a nebylo vůbec snadné německé pozice dobýt.

Protože jsme neviděli žádné opevnění, jdu se místo toho podívat do muzea vylodění, které se nachází nedaleko pláže v Saint Laurent sur Mer. Anetka s radostí svolí, že počká s Baddýskem venku. No muzeum není nic extra, nejzajímavější mě přijde americký tank, který stojí na parkovišti před muzeem. V muzeu samotném pak žádná technika, kromě jednoho jeepu není. Zajímavé jsou ale předměty, které v okolí hledači nachází ještě v současné době. Teda helmy vytažené z vody v roce 2013 vypadají spíše jako korálové útesy, ale mě přijde fascinující, že spousta takoých předmětů v okolní vodě a půdě stále leží.

DSC_0001

Z muzea pokračujeme ještě na hřbitov amerických vojáků (Cimetiére Américan de Normandie). Hřbitov leží nad pláží Omaha a vedle něj stojí další muzeum, které už ale vynecháváme. Na hřbitov ze zřejmých důvodů nesmějí psi, tak si ho s Anetkou prohlížíme každý samostatně. Je to docela silný zážitek vidět těch skoro 9400 křížů, tedy asi 140 náhrobků má místo kříže Davidovu hvězdu. Náhrobky jsou srovnané v řadách s neuvěřitelnou přesností. Nenápadně se přiblížím ke skupince s průdcem a dozvídám se tak na příklad, že zde leží 45 bratrských dvojic, včetně bratří Ryanů, proslavených známým filmem s Tomem Hanksem. Jestli se jedná o ten hřbitov, kde leží kapitán Miller, jehož Hanks ztvárnil, jsem se ale nedozvěděl.

DSC_0023

Dnes toho už víc nestihneme a tak jedeme podél normandského pobřeží a vyhlížíme ukazatele na kemp. Po chvilce nacházíme malý kemp ve vesnici Tracy sur Mer za skvělou cenu 15 EUR. Lidí je tu jen maličko a paní majitelka je přátelská. Kemp se navíc nachází v kopci kousíček nad pláží Gold. Na naší klasické večerní procházce s Baddym vidím v moři betonové pilíře provizorního přístavu Mulbery, který zde Američané vybudovali po dni D, aby mohli dopravovat vojáky a materiál do boje, než obsadí nějaký velký mořský přístav.

DSC_0029

56. den

Protože jsme včera neviděli žádné opevnění, domlouvám to s posádkou a vyrážíme dnes ráno okouknout baterii težkých děl v Longues sur Mer. Baterii tvoří čtyři bunkry osazené težkými děly ráže 150 mm. Jeden bunkr je teda už pobořený a dělo v něm není ale ostatní tři jsou pěkně zachovalé. Kromě děl se v okolí ještě nachází sklad munice, betonové postavení (asi pro protiletadlový kanón nebo minoment nebo tak něco) a ještě perfektně zachované betonové kulometné hnízdo.

DSC_0046

Na okraji areálu ješte stojí ruský kanón, který vypadá jako z první světové a má hlaveň zničenou od nálože. Popisek u něj říká, že stál u jednoho z děl a přímo se účastnil bojů v den D. Dělo bylo následně obsazeno a zneškodněno britskými vojáky. Pro milovníky military je Normandie rájem. Podobných baterií a bunkrů je v Normandii mnohem více, my už ale musíme pokračovat dále v naší trase. Jedeme dnes ještě totiž do malého města Étretat, které je vyhlášené svými nádhernými útesy.

DSC_0079

Na místě jsme během hoďky a Anetka bystře nachází parkovací spot zdarma. Počasí nám ale dneska opět nepřeje a zase prší. Boha moří jsme si zřejmě nenaklonili, protože je to už třetí krásné místo na pobřeží, kde nám prší a počasí tak kazí výhled. S počasím nic nenaděláme a jdeme na průzkum. Městečko je trochu zahalené v mracích a působí klidným dojmem. Je vtěsnáno asi tak do kilometr a půl širokého pásma, které uzavírají z obou stran vysoké skalní útesy. Mezi útesy leží hezká oblázková pláž.

DSC_0094

Étretat se kvůli své kráse stal útočištěm malířů a spisovatelů, jeden z nich přirovnal místní útes ke slonímu chobotu. Opravdu tak vypadá. Chceme si sloní chobot prohlédnout pěkně z nadhledu, a proto se začneme škrábat na protilehlý útes. Výhled z útesu je opravdu famózní. Všude pod námi jsou oblázkové pláže. Útesy svítí bíle a nad hlavou nám krouží rackové. Škoda, že je tak šedivo. Anetka hned místo řadí mezi své TOP destinace tripu.

I na tomto místě bylo budováno německé opevnění v rámci Atlantického valu. Přímo v útesu, na který jsme šplhali, byl vestavěný bunkr s dělem a kulometným hnízdem. Bunkr byl ale po válce odtraněn.

DSC_0139

Máme ještě čas, a tak pokračujeme v cestě směr Belgie a asi po hodině a něco navrch stavíme v kempu kousek za Dieppe. Co jsme vyrazili z Étretatu, tak vydatně prší a než postavím stan, tak jsem turch und durch. Místo na trávě probíhá pinkik ve stanu za asistence Mr. Baddyho.

 

57. den

Dnes chceme dorazit už do Belgie, konkrétně do města Bruggy. Ráno se ale domlouváme, že to nebudeme hrotit a prohlídku města necháme až na další den.

Takže jedeme a za chvíli už přejíždíme po obrovském mostě velkou řeku Somme. Před mostem se platí mýtné asi 5 EUR. Jedeme po přímořské dálnici a za nějakou dobu projíždíme kolem Calais a terminálů na trajekty a vlaky pod kanálem La Manche. Když projíždíme okolo Dunkerque, vidíme jak se v děšti několik lidí pokouší přeběhnout dálnici s hustým provozem. Jsou to docela blázni. Přejíždíme hranice a jsme v Belgii. Pro dnešní večer vybíráme podle mapy kemp v městečku De Haan, které leží 20 minut jízdy od Brugg.

DSC_0071

Bohužel pro nás je to obludný kemp plný mobil homů a kromě nás tu není ani jeden stan. Vůbec se nám tu nelíbí, ještě že tu jenom přenocujeme. Chlápek na recepci je nejvíc. Má triko Hugo Boss a před recepcí zaparkovanej Mercedes. Vlasy má už šedivý, ale gel nesmí chybět. Jo a ten jeho hnusnej parfém cítím ještě dlouho. Za to je ale moc příjemnej. Výraz ve tváři mu zamrznul asi před dvaceti lety a když jedním prstem asi půl hodiny datluje moje údaje do kompjůtru, tváří se přitom, jako kdyby obsluhoval jadernej reaktor. Třešničkou na dortu je chvilka, kdy v klídku nechá datlování, které ho asi zmohlo, a v pohodě si prohlíží něco na telefonu.

Aby toho nebylo málo, náš pan chlupáč vyrazí v noci ze stanu za kočičkou, a nejen že nás donutí ve dvě ráno vylízt ze spacáku, on při tom i zlomí tyčku od stanu. Mám chuť ho přetrhnout, ale jsem na to moc utahaný, tak jdu radši spát.

 

58. den

Ranní obloha je zamračená a zamračený jsem i já, když vidím, jak dopadla tyčka našeho stanu. Rychle odsud pryč. Bruggy leží ale hned „za rohem“. Parkujeme v podzemní garáži, která leží kousek od centra a jdeme na prohlídku města.

DSC_0010

S holandskými městy mají Bruggy společnou hustou síť vodních kanalů, po kterých to brázdí místňáci i loďky s turisty. Bruggy jsou jak jinak zapsány na seznamu UNESCO a já chtěl toto krásné město navštívit už od chvíle, kdy jsem viděl film „V Bruggách“. Potulujeme se podél kanálů, až nám z toho začně kručet v břiše. Potkáváme malé bistro a já si poroučím zapačenou bagetu se sýrem, kuřecím masem na kari a ananasem. Anetka si dává vafle s čokoládou.

Střídavě trochu prší a neprší, nás to ale neodradí a z bistra míříme na hlavní náměstí Grote Markt, kterému dominuje přes 80 metrů vysoká zvonice se zvonkohrou o 47 zvonech. Náměstí lemují krásné měšťanské domy, které taky budou určitě pár století staré. Z tohoto náměstí plynuje pokračujeme na sousední náměstí Burg, kde obdivujeme místní radnici. V infocentru si od paní vyžádám lokaci rybího trhu Vismarkt, protože jsem velmi zvědavý, jaké dobroty tam najdeme. K mému zklamání se ale místo rybího trhu dnes koná trh vetešák.

DSC_0046 (2)

Musím říct, že Bruggy jsou snad nejvíce uklizené větší město, ve kterém jsem byl. Najít na zemi nějaké odpadky je docela rarita. Právem jsou také Belgičané nejlepší ve třídění odpadu ve celé EU. U každého domu je vždy pytel s plastem a vedle úhledně svázané štosy časopisů, novin a dalšího papírového odpadu. Po cestě zpět k autu ještě kupujme nálepku s vlámským znakem na našeho Fouska. Máme spoustu času a tak pokračujeme přes Antverpy směr Nizozemí. Před Antverpami ale vjíždíme do obludné kolony, která nás zdrží minimálně hodinu. Kolona totiž pokračuje až k podvodnímu tunelu a ke křižovatce za ním. Důvodem kolony je rozkopaná křižovatka za tunelem, na které provoz řídí dva bystří policisté. Když je vidím, jak řídí provoz, jdou na mě mdloby. Nebudu tady vůbec polemizovat o tom, jakou roli v té koloně hrají oni. Od Antverp už to ale docela jede, jen ten provoz na dálnicích v Belgii je fakt otřes. Za chvilku jsme v Holandsku a hledáme kemp na noc.

Kolona nás ale pekně zdržela, proto ve dvou kempech najdeme jen prázdnou recepci a spadlou závoru. Poté dorážíme do luxusního kempu Fort Oranje, kde nás hned u vjezdu zaráží kolona aut. Jdu se proto mrknout, co se děje vpředu. Nevím, jestli je kemp pro sezóní pracovníky zdarma, ale všechny auta v koloně mají buď bulharskou nebo polskou spz. O turisty rozhodně nejde. Všude okolo je spousta sekuriťáků, kteří lítají s papíry od aut k recepci. Docela chaos. Na recepci mají pěkně napilno, tak se vecpu dopředu a ptám se co a jak, ale paní na recepci mi řekne, že nás dnes neubytuje. Nakonec to je dobře, protože bych asi lehce neusnul. Jedeme dál a nakonec nacházíme luxusní minikamp. Vede ho pár v důchodu a já je vyruším zrovna u večeře. I přesto je ale paní moc příjemná a ptá se, jestli něco nepotřebujeme a pučuje nám i plastovou židli, když jí vyprávím, že máme jenom jednu, protože tu druhou jsem v Pyrenejích zpravoval, až jsem jí zlomil. Navíc příjemná cena 15 EUR. Na platbu kartou se ale paní ani neptám, když vidím, jak vyndavá ze stolku notýsek, do kterého si nás zapisuje.

Holandsko na mě od začátku působí jako jedna velká zahrada. Pozemky jsou nádherně upravené. Místo hradby pouze živé ploty, přičemž tady nemluvím o hnusně zelených tůjích, ale nádherně zastřižených plotech z listnáčů. Většina domů se pyšní střechou z rákosu nebo co to je a každý druhý dům je spíš statek s výběhem pro koně.

 

59. den

První holandská noc brobíhá v klidu a my se krásně vyspaní vydáváme do naší první nizozemské zastávky, a tou je Kinderdijk.

DSC_0120

Kinderdijk představuje soubor 19 větrných mlýnů rozesetých podél kanálu. Tyto mlýny byly určeny pro odčerpávání vody z tzv. polderů, což jsou vysušené plochy země. Dnes tuto práci obstarávají jejich kovoví kolegové. Za vstup do oblasti se nic neplatí. Nicméně některé mlýny je možné prohlídnout si i zevnitř. Prohlídka už zpoplatněná je. Parkoviště přiléhající k areálu je placené. Myslím, že to bylo okolo 6 EUR. Asi 15 minut pešky je ale vzdálené velké neplacené parkoviště, které jsme rádi využili. Procházka mezi mlýny se nám moc líbí, klidnou atmosféru mě ale trochu narušují děti asijských turistů, které moc baví plašit kachny.

Po Kinderdijku přichází na řadu město Haarlem, ležící nedaleko samotného Amsterdamu. Cesta nám zabíra asi hodinu a půl, přičemž pořizujeme ještě první holandský proviant ze supermarketu. Poté zamíříme do kempu, který leží u kanálu na okraji města. Kemp je v pohodě, není ani nijak drahý. Stojí 18 EUR za den za naši bandu i s internetem. Platiti kartou ale bohužel opět nelze. Teda lze, ale prý zaplatíme zítra hotově, protože by nám za platbu kartou musel naúčtovat 3 % navíc. Rozhodujeme se tu zůstat dvě noci a po prohlídce Amstru se opět vrátit sem.

DSC_0146

Dnes už je ale pozdě a do Haarlemu se nám nehce, užíváme si proto připojení a odpočinku. Společnost nám dělají opeřenci všeho druhu. Kousek od nás totiž stojí karavan, jehož majitel, občas vykoukne ze dveří a hodí ptákům něco na zub. Ve výsledku se mu před karavanem batolí tři kachny, opruzuje tu pár racků a na vedlejším karavanů hlídkuje drzá vrána, která bezmocné kačenky obere o nejlepší kousky. Po chvílce navíc přiletí i krásná volavka popelavá. Hotová ptačí ZOO.

 

60. den

Sezóna tulipánu je už pryč a tak razíme do Amsterdamu. Z kempu jsme za půl hoďky v centru města. Protože jsme se nechali ukolébat příznivými cenami parkovišť v jiných městech, parkujeme tedy opět v podzemní garáži kousek od centra. Po obhlídce okolí to stejně nevypadá, že bychom ulovili nějaké místo zdarma. Garáž se nám ale později kapánek nevyplatí. To ale teď nevíme, a tak nadšení razíme do víru velkoměsta.

Bicyklů je tady snad víc než lidí. Někteří tu určitě musí střídat kola jako ponožky, protože najít to svoje v hromadě dalších na sobě nacházených kol musí být skoro nemožné. Všechny jsou si navíc docela podobné. Město Amsterdam leží na řece Amstel a protinají ho četné kanály neboli grachty. Nejblíže centru jsou Herengracht a Prinsengracht, byly tedy naším cílem. Procházka podél kanálu je uklidnující a člověk někdy i zapomene, že se nachází uprostřed velkoměsta. Kromě husté sítě kanálů můžeme ve městě nlézt také hustou síť coffee shopů, které ale kromě kávy nabízejí i nejrůznější zelené dobroty. Každý asi ví, že v Holandsku je tráva legální a v hlavním městě její vůni můžete cítit na každém rohu. Spousta lidí si tu pokuřuje jen tak na ulici.

Po procházce kanálů nám vyhládlo, tak jseme si zašli do malé restaurace na burgr. Anetka si dala vege a já klasiku a dostal jsem k ní zdarma i malé pivo. Teda Čech by to nazval pivem jen v omámení, ale bylo studené a k jídlu stačilo.

DSC_0151

S plným žaludkem se vydáváme opět do města čelit veselým davům. Zase až tolik trávou rozveselených tu zase nepotkáte, ale těm ostatním to očividně nevadí a všichni tady společně fungují v pohodě. Cesta nás postupně dovádí na hlavní náměstí Dam, které je doslova přecpané lidmi. Kromě pouličních hudebníků a živých soch a podobných performerů tu můžete najít i královský palác, kostel Nieuwe Kirk nebo muzeum Madame Tussaud.

Od náměstí to bereme podél dalšího grachtu a směřujeme k „našemu“ parkovacímu domu. Zde nás ale čeká nemilé překvápko, když koukáme na displej automatu, kde svítí částka 27 EUR. A to jsme zde parkovali nanejvýš 4 hodiny. Cena předčí i Milán, no a to už je co říct. Příště musíme přijet na kole. Za odměnu si alepsoň projíždíme část centra i autem, protože tudy vede nejrychleší cesta do našeho kempu v Haarlemu.

DSC_0165

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s